program

Některé z příspěvků, na které se můžete těšit:

Linda Finlay: What does 'being relational' in psychotherapy mean?

Dr Linda Finlay is a relational integrative psychotherapist and supervisor (UKCP registered) currently in private practice in York, United Kingdom. She also teaches psychology and counselling at the Open University (UK). She has published widely including Therapeutic use of self in counselling and psychotherapy; Practical ethics in counselling and psychotherapy: A relational approach; and Relational integrative psychotherapy: Engaging process and theory in practice. Her latest book Relational counselling and psychotherapy is due to be published this year by Sage. She is currently on of the Editors of the European Journal for Qualitative Research in Psychotherapy (EJQRP.org). For further information, please see www.lindafinlay.co.uk

Over that last few decades there has been a significant paradigm shift in the psychotherapy towards being more relational– the so-called relational turn. Yet the term 'relational' is understood and applied by integrative psychotherapists in widely varying ways. What does 'being relational' actually mean? Using case examples, I argue that if relationships constitute the core of psychological problems, they need to be harnessed in the pursuit of client's growth. In the presentation, I explore debates around how we might use the therapeutic relationship as the main source of any healing.

Martin Hajný: Kritické momenty změny v terapii a "něco navíc" co se mezi námi dvěma odehrává

O mně: Narodil jsem se v roce 1963 a působím v Praze. Postupně jsem vystudoval speciální pedagogiku (Mgr, 1988) a klinickou psychologii (PhDr., Ph.D. 1999). Prošel jsem psychoterapeutickými výcviky (Psychoanalytická psychoterapie, Rodinná terapie v Liberci, Skupinová psychoterapie VIAP) a výcvikem v supervizi (ČIS - Iron Mill Institute, 2003). Nejdříve jsem pracoval s adolescenty a rodinami v krizovém centru, drogově závislými a později s pacientkami s poruchami příjmu potravy (RIAPS). V současné době jsem v soukromé praxi, poskytuje terapii, poradenství a supervizi v pomáhajích profesích. Lektoruji v psychoterapeutických výcvicích (Integra, Remedium) a přednáším na Adiktologii na Lékařské fakultě UK a supervizi na Fakultě humanitních studií. Publikoval jsem několik textů a přeložil odbornou publikace (Grada, Portál, Galén).

V terapii klient a často ani terapeut nevědí, jak se proces a vztah mezi nimi vyvine. (Stern) Psychická změna neprobíhá lineárně ale v kritických momentech změny. Ve vztahové terapii nejde ani o klienta ani terapeuta ale o kvalitu jejich propojení a kontaktu. Teze o intersubjektivně spočívají v tom, že se s klientem neustále vzájemně ovlivňujeme. Neutralita není možná. A nejde jen o souhru přenosu a protipřenosu. V terapii vzniká nový vztah - "něco navíc" (Ogden). Spíš než vědomá strategie a interpretace ke změně mohou přispívat "odehrání", chyby anebo "sloppyness" (nepořádek, lajdáctví) či vybočení z role a neutrality. Půjde o debata účastníků nad zkušenostmi z psychoterapeutických praxí inspirovanou těmito koncepty. "Léčba mluvením se mění v léčbu prostřednictvím jednání, interakce a odehrání, kde se odehrává to, o čem se mluví, a musí se mluvit o tom, co se odehrává" Aron (2006)

Radim Karpíšek: Snění (reverie) jako terapeutický nástroj

O mně: Pracuji jako klinický psycholog a psychoterapeut na Psychosomatické klinice a v soukromé praxi (nestátní zdravotnické zařízení) v Praze, jsem akreditován pro práci ve zdravotnictví. Absolvoval jsem výcvik v satiterapii a individuální psychoanalytické psychoterapii. Jsem členem profesních a odborných společností AKP (Asociace klinických psychologů), ČSPAP (Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii). Podílím se na vzdělávání pregraduálních a postgraduálních studentů psychologie, lékařství a psychoterapie. V klinické praxi vycházím z psychoanalyticko-psychoterapeutického přístupu, který integruji s dalšími intervencemi. Pracuji především s dospělými klienty. Jsem členem AKP, ČSPAP a zajímá mne výzkum v psychoterapii. 

Klient obvykle přichází k terapeutovi v situaci, kdy popisuje události ze svého života, přičemž jeho schopnost tuto situaci zažívat nebo jí rozumět je v nějakém rozsahu omezená. Snění, resp. "denní snění" (reverie), umožňuje klientovi tvořit zkušenost s takovou náročnou realitou, rozšiřovat ji a propojovat elementy této zkušenosti do srozumitelnějšího obrazu situace a sebe v narativním příběhu, vytvářet tak osobní význam a diferencovanější obraz vnější a vnitřní reality. Snění je v každém okamžiku neustále probíhající (nebo právě naopak neprobíhající) proces a je úzce propojen se schopností vytvářet vlastní myšlenky, fantazie, představy a také se schopností jednat, obdobné schopnosti hrát si u dětí. V terapii pak jde v jistém slova smyslu o schopnost "snít každodenní realitu" a činit tak život snesitelnější, životnější a tvořivější. Pokud tato schopnost "denního snění" je aktuálně nebo trvale nedostupná, může vést ke vzniku psychických potíží, formaci příznaků a narušení psychického vývoje. Zaměřím se na rozvíjení schopnosti snít (a spolu-snít) ve vztahu klienta s terapeutem jako důležitého terapeutického nástroje a na klinické využití schopnosti snít (zasnít se) v terapeutickém sezení.

Monika Reitšpís: Neurovedy v psychoterapeutickom rozhovore

O mně: Som klinická psychologička a psychoterapeutka v súkromnej praxi, lektorka Univerzity tretieho veku Žilinskej univerzity v Žiline, začínajúca supervízorka. Baví ma neustále vzdelávanie sa v psychoterapii, aktuálne ma o živote, láske, prirodzenej zvedavosti a trpezlivosti najviac učia moje dve deťúrence. Mám to šťastie, že sa okrem materstva môžem vďaka podpore okolia a dôvere v to, že to je dôležité, venovať aj profesnému rozvoju. Zaujímajú ma témy vzťahové (medzi nimi má špeciálne miesto téma súciu a sebasúcitu), neuropsychologické, psychotraumatológia, etika a etické dilemy, profesná dráha ľudí v pomáhajúcich profesiách a mnohé iné.

Poznatky neurovied v posledných rokoch vďaka technickému pokroku rapídne narastajú a vďaka nim vieme stále viac o tom, ako naša nervová sústava a telo fungujú pri zvládaní záťažových situácií a ako sa s nimi vyrovnávajú. Ako si v priebehu vývinu, najmä v jeho ranných štádiách, osvojujeme určité zvládacie mechanizmy, ktoré vieme aj preložiť do termínov neurofyziológie a neuroanatómie. Alebo o tom, akú rolu hrajú ranné štádia nášho vývinu a vzťah s blízkymi osobami pri dozrievaní našej nervovej sústavy a ako sa to manifestuje v našich ďalších vzťahoch a v tom, ako sa nám darí v živote. Alebo tiež o tom, ako psychoterapia mení konkrétne mozgové štruktúry. Vo svojom príspevku by som si rada spolu s Vami (a niektorými autormi venujúcimi sa tejto téme) položila otázku, ako a kedy sa o týchto poznatkoch baviť s klientom, kedy to pre našich klientov môže byť posilňujúce a prínosné. A či to v niektorých momentoch nemôže byť aj kontraindikované a aké to môže mať  "nežiadúce" účinky. 

Terezie Nádvorníková: Arte-technika k sebenáhledu klienta

O mně: Jsem absolventka prvního běhu VIPu. Od roku 2000 se pohybuji v psychosociálních službách., školách, nemocnicích, sociálních ústavech, neziskovkách a od roku 2017 mám i soukromou praxi. Pracovala jsem jako učitelka, soc.pracovnice, arteterapeutka, mentorka, socioterapeutka, vychovatelka, chůva, aktivizátorka, psychoterapeutka. Začínala jsem ve školství výukou i arteterapií, poté jsem prošla oblastí adiktologie i psychopatologie v nezisku i nemocničním prostředí, kde se dělala i skupinová arteterapie nejen expresivní, ale i analytická. Od roku 2013 pracuji opět nejvíce s dětmi a mladistvými. Aktuálně jsem ve výcviku Gestalt terapie s dětmi a adolescenty.

Workshop by měl být možností nahlédnout na využití neverbálních technik při práci i s dospělými klienty k rozšíření pohledu na prožívání vnitřních obsahů a to jednoduchým výtvarným zachycením pastelkami na papír v konkrétních třech po sobě jdoucích tématech. Workshop bude mít část úvodní (seznamující s technikou a časovou strukturou práce), část kreativní (expresivně prožitkovou, i verbalizační) a část závěrečnou s možností interpretace, sdílením a případnou diskusí.  

Petr Halama: Diagnostika třídních kolektivů (mapování třídního klimatu a sociometrie)

O mně: Po absolvování jednooborového studia psychologie v Olomouci jsem nastoupil na základní školu jako školní psycholog, později jsem pracoval několik let jako oblastní metodik prevence a psycholog v PPP a SPC Šumperk. Poté jsem se k pozici školního psychologa vrátil a jak to tak vypadá, budu v ní i pokračovat i nadále. Poslední roky se realizuji především jako nezávislý psycholog, lektor a konzultant - snažím se školit pedagogické pracovníky a také pokračuji v preventivní, diagnostické i intervenční práci se žáky na více školních zařízeních dle jejich aktuálních potřeb. 

Workshop ukáže možnosti, jak může školní psycholog nebo pedagog více zjistit aktuální či dlouhodobější vztahovou situaci ve třídě z hlediska skupinových i individuálních kvalit žáků. Součástí bude ukázka konkrétních standardizovaných i nestandardizovaných metod, které lze použít i ve skupinách mimo školní sféru. 

Tomáš Kavka: ACT prACTicky

O mně: Jmenuji se Tomáš a jsem absolvent 3. běhu našeho výcviku. Momentálně pracuji několik hodin týdně v pražském INEPu, ale mimo to stále pracuji také jako fyzioterapeut, což je obor, který jsem původně vystudoval - a přes který jsem se dostal k psychoterapii. Povahou jsem zvědavec a moc mě baví jít do hloubky i propojovat různé pohledy. Mám rád pohyb a zejména tanec, dobré jídlo (tj. sladkosti) a nepohrdnu trochou trapného humoru.

Letos bych Vás chtěl pozvat na ochutnávkový workshop, ve kterém můžete na vlastní mozek i tělo okusit něco málo z terapie ACT (Acceptance & Commitment Therapy).
O co se ale vlastně jedná? ACT (čteme jako /æk(t)/, tj. pobídka k akci, konání) je behaviorální přístup zařazovaný do tzv. 3. vlny KBT, ale v mnohém se od svého předka odlišuje. ACT by asi vznikl, pokud by na pustém ostrově spolu ztroskotali Aaron Beck, Viktor Frankl a Jon Kabat-Zinn. Prostě KBT + Logoterapie + Mindfulness = VSL. V jádru ACT jde o to, jak být se svými (často náročnými) myšlenkami a prožitky tak, abychom mohli přijmout to, co nemůžeme změnit a zároveň mohli aktivně jednat směrem ke svým životním hodnotám. ACT vnímám jako integrativní přístup, a i jeho proponenti zdůrazňují, že určité prvky a filozofická východiska je možné využít ku prospěchu našich klientů*ek, ať už se primárně zaměřujeme jakýmkoliv terapeutickým směrem. V terapii ACT se proplétá několik základních procesů a některé z nich si – vzhledem k tomu, že ACT velmi rád pracuje s fyzickými metaforami a prožitkovými cvičeními – také prakticky vyzkoušíme. Mezi ně bude patřit také:  • Jak "poodstoupit" od svých myšlenek a prožitků a nenechat se jimi ovládat • Jak zbytečně nebojovat vnitřní boj, který nelze vyhrát • Jak pracovat s "bodem volby" • Jak pomoci našim klientům*kám si lépe prohlédnout svůj "životní kompas" • Jak podpořit aktivní jednání směrem ke svým hodnotám
V ACT neřešíme, která myšlenka nebo názor je pravdivější. V ACT jde o zdravou psychickou flexibilitu a to, zda ve svém individuálním životě žijeme tak, aby byl náš život co nejbohatší a nejsmysluplnější. Protože přestože bolest je v lidském životě nevyhnutelná, tak také naše reakce na ni výrazně ovlivňuje náš další život a jeho naplněnost. 

Lenka Ecker a Míša Dvořáková: Specifika práce s dospívajícími s poruchou příjmu potravy v kontextu rodiny

O nás: Lenka se problematice poruch příjmu potravy začala věnovat v rámci stipendijní pracovní stáže na klinice psychiatrie, psychosomatiky a psychoterapie pro děti a dospívající Charité Campus Virchow-Klinikum v Berlíně se zaměřením na práci s poruchami příjmu potravy a afektivními poruchami. Míša se poruchami příjmu potravy intenzivně zabývá od svého doktorského studia a věnovala mu svou disertační práci. Seznámily se při práci v Anabell a aktuálně provozují společnou praxi v Praze.

Fenomén poruch příjmu potravy se v posledních letech dostává do obecného povědomí. Terapeutická práce s tímto tématem bývá často považována za marnou a je vystavována mnoha výzvám, generalizacím a také mýtům. V našem příspěvku se pokusíme nabídnout naději, protože jsme přesvědčeny, že s klienty s poruchami příjmu potravy má smysl pracovat. Budeme se soustředit na téma poruch příjmu potravy u dospívajících a na vliv rodinného prostředí v individuální práci s nimi. Obecný výklad doplníme kazuistikami, na kterych ukážeme opakující se vzorce a narativy, které mohou mít vliv na vývoj a rozvoj onemocnění u dospívajících.

Tomáš Repka: Fenomén sociální izolace v profesi psychoterapeuta

O mně: Vystudoval jsem v Brně magisterskou psychologii a následně sbíral několik let zkušenosti při práci s klienty dopouštějícími se násilí v blízkých vztazích v organizaci Spondea a v Lize otevřených mužů. Aktuálně působím v soukromé terapeutické praxi v Brně, pracuju s dospělými klienty. Jsou mi blízká témata rodičovství, partnerských vztahů či práce s pocity vlastní hodnoty. Žiju kousek za Brnem, jsem ženatý a mám dvě malé děti.

Sociální izolaci vnímám jako fenomén, který s nástupem sociálních sítí prostupuje společností. Iluze blízkosti v online prostoru může v realitě přinášet pocity osamění, chybějící hloubku kontaktu, přijetí, porozumění či strach z odmítnutí. To všechno nám nosí klienti na sezení a my jim dopřáváme možnost zažít si v terapeutickém vztahu korektivní zkušenost. Jak s tímto fenoménem zacházíme? Jak zacházíme s břemenem někdy toho jediného člověka, se kterým má klient upřímný hluboký kontakt? Jak klientovi pomáháme nalézt odvahu přenést si zkušenost z terapie do světa mimo ni? Připouštíme si, že ona hloubka je někdy atraktivní i pro nás? Že se třeba na klienta těšíme? Jak si v tom držíme hranice? Jak my sami jsme zazdrojovaní mimo terapii? Daří se nám budovat uspokojivé, hluboké vztahy mimo terapeutický svět? Cítíme se pochopení od okolí? Přece jen možná koukáme na svět trochu jinýma očima než většina lidí kolem nás. Pojďte se společně ponořit v rámci sebezkušenostního workshopu do tohoto tématu a prohloubit si uvědomění.

Marie Burešová a Tereza Fabiánová: Všímavost a co nás na ní baví

O nás: Jsem (Marie), psycholožka, terapeutka (VIP1) a máma dvou dětí. Všímavost byla nejdříve součástí čistě osobní cesty, ale s tím jak se z mateřství vynořuji zpět k profesnímu, tak si ji s sebou nesu i do této oblasti - několik let vedu dětské všímavé skupiny a nyní rozvíjím vědomé uchopení všímavosti jako součást osobního terapeutického stylu. Všímavost je pro mě cesta, kotva, často záchranný kruh. www.viaterapie.cz Jsem (Tereza) psycholožka, aktuálně ve VIP 5. Pracuji v Terapeutickém přístavu v Praze a jsem frekventantkou výcviku lektorů MBSR na Institute for Mindfulness-Based Approaches v Německu. Mám dvě děti, manžela a kocoura a snažím se z toho nezbláznit. Mindfulness mi v tom pomáhá.

Název workshopu by v našem případě mohl být i anotací. Připravujeme pro Vás organicky vznikající workshop a naším hlavním záměrem je předat část nadšení, které u všímavosti máme. V teoretické části nás čeká několik informací, proč nás všímavost chytla tolik za srdce; nejen díky své vědecké podloženosti. Na workshopu předáme i informace o programech všímavosti pro dospělé (MBSR - Mindfulness-Based Stress Reduction) a děti (Learning to Breathe, metoda Eline Snell) a v čem je pro klienty všímavost užitečná. Plynule navážeme všímavostí u nás jako terapeutů a jak ji můžeme rozvíjet. Vyzkoušíme si některé techniky všímavosti a předáme hoooodně tipů na zdroje a instituty, které všímavost v Čechách rozvíjejí.

Jitka Kytka: V těle doma

O mně: Vystudovala jsem sociální pedagogiku (Bc.) a Psychoterapeutické studia (Mgr.), jsem absolventkou prvního běhu VIP. Několik let jsem pracovala v sociálních službách, zejména s lidmi s duševním onemocněním. Kromě výcviku mám své zázemí ve Spolku Narativ, kde jsme studovali a snažili se šířit kolaborativní a dialogickou praxi, v tomto období jsme také s kolegyní přeložily a vydaly knihu Jaakka Seikkuly Otevřené dialogy. Právě tyto postmoderní myšlenky a orientace na naše vztahové, ztělesněné bytí se mi propojovaly s osobní jógovou praxí a výukou jógy ve skupinách, což zkoumám a žiji v posledních letech. Provozuji komunitní jógové studio, soukromou psychoterapeutickou praxi a jednu bláznivou sešívanou rodinu se 4 dětmi. 

Workshop bude příležitostí protáhnout se, dostat se z hlavy do těla - experimentálně, lehce, bez nutnosti speciálních oblečků, podložek či zkušeností. Cílem bude potkání se svým tělem v toku nenáročných pohybů protkaných spočinutími a zastaveními. Půjdeme do ponoru prožívání sebe sama, užívání si tělesnosti, dechu i společnosti ostatních lidí. Kéž se po workshopu cítíme propojeně a integrovaně :)